Řád německých rytířů je jeden z duchovních rytířských řádů, vzniklý ve 12. století na území bývalého křesťanského Jeruzalémského království. Byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířským řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat už jen pouze řád templářů nebo řád maltézských rytířů. Řád se podílel na křížových taženích do Svaté země, ale svou význačnou roli sehrál teprve až v severovýchodní Evropě. Kde bojoval proti pohanské litvě a později i Polsku a Novgorodu. Řád německých rytířů vznikl tak jako většina řádů na území Svaté země přesněji za dobývání Akkonu třetí křížové výpravy. Řád německých rytířů měl tak joko ostatní řády velmistra, který se staral o činost řádu. Největšího rozmachu se řád dočkal za velmistra Winricha von Kniprode v letech 1351-1382, poté však začaly jeho pozice slábnout. Roku 1254-1256 se vydal, náš český král Přemysl Otakar II., na křížovou výpravu do pobaltí, výprava byla úspěšná a Přemysl Otakar II. založil město Královec.
Řád německých rytířů se vyyznačoval černým křížem na bílém varkoči.